SiKing

June 21, 2007

Managoři – kotva vývoje, vrchol pitomosti

Filed under: meatspace — SiKing @ 1:16 pm
Tags: , ,

Dostal jsem v $JOB nový task. Docela jsem se těšil: task byl postavený na jedné open source hračičce, bez jakéhokoliv zadání, a bez jakéhokoliv časového omezení. Takže nemůže být neúspěšný. Mýlil jsem se, a hodně!

Nainstaloval jsem si novou hračičku. Jak už jsem zmiňoval, je to open source, což znamená s mizernou dokumentací a z nedokončenými featurami – nevadí, větší důvod se v tom pohrabat. Tak jsem si s tím začal hrát, co a jak to tedy vlastně dělá. Za dva dny přiběhl $BOSS^3, a jak to prý to jde? Mile mi překvapilo že vůbec ví že existuji, a řekl jsem mu, že jsem si to zatím nainstaloval, a že pátrám co to tedy vlastně dělá. On na to, že to nestačí, a že mu budu muset dát nějaký seznam menších kroků na kterých budu pracovat spolu s cíli které dosáhnu, aby se mohl sledovat pokrok a on se každý týden mohl chlubit před $BOSS^4. Přidal, že „hrát si s tím“ není ani úkol ani cíl! Zasedl za klávesnici u svého nového laptopu, který je o dvě generace výkonnější než můj desktop, otevřel nový mail v Outlooku a jako co. Podotkl jsem, že jsem doposavad čekal na nějaké zadání právě od něho. On se začal rozčilovat, že on není technik a neví co vlastně chce, a že mu to musím dát já. Začal si vymýšlet pitomosti, které jsem rychle pochopil směřují úplně jiný směrem než moje představy, a hlavně než je hračička schopná splnit. Když jsem mu začal vysvětlovat náročnost úkolu a schopnosti hračičky, začaly se mu oči glazurovat a pomalu upadával do bezvědomí. Jediné co ho vzkřísilo spět do reality, bylo když jsem trochu omylem upustil, že kód našeho softwaru vypadá jako že byl vyvíjen metodou vzít klávesnici a hodit jí ze schodů. Za to jsem dostal deseti-minutové kázání, že s takovým názorem se daleko v téhle firmě nedostanu. Odbyl jsem ho, že mu tedy něco dodám do konce dne.

$BOSS^2 se na to celé díval, a snažil se všechny uspokojit. $BOSS, klasický přizdisráč, tam byl také, ale vzhledem k tomu, že už byl pátek a blížilo se k 5 hodině, jediné na co ten myslel bylo jak co nejdříve zabít co nejvíce mozkových buněk. $BOSS^2 se nade mnou slitoval, nemluvě o tom, že jeho task je hlídat že všechny úkoly na celém projektu se plní včas, a tak jsme něco spolu sesmolili do 6 večer. V pondělí mi poslal jeho chápání mých vysvětlivek, a jestli bych byl tak laskav a doplnil tam nějaké časové odhady a vyznačil jasné cíle. Chvíli jsem se mu snažil vysvětlit nekorektní chápání převážné většiny úkolů, a on i chvíli předstíral upřímný zájem. To ale vedlo jenom k většímu plýtvání mého času, takže jsem to do půl hodiny vzdal. Stále bez jakéhokoliv jasného zadání, jsem si vymyslel čeho bych tedy chtěl docílit, rozhodil jsem si to na asi další tři týdny, a nějak jsem to napasoval na fiktivní představy $BOSS^2. Další den mi to poslal zpátky, že prý jejich plánovací software, a tedy korporátní metodika, nepřijme aby kterýkoliv jeden úkol byl delší než tři dny, a jestli bych tedy všechny úkoly mohl rozdrobit na menší kousky! Rychle jsem vyhodnotil za bezcenné mu vysvětlovat, že tohle jsou jenom moje představy jak obdobné hračičky fungují, ale vzhledem k tomu, že nevím jaké mouchy má tato konkrétní hračička, tak nevím jaké problému budu muset řešit po cestě a jak dlouho budou trvat. Začal jsem tedy rozvíjet děj této sci-fi pohádky dále, když on přilétl, jak prý na tom jsem, že za 30 minut potřebuje na meetingu podat status jak daleko jsem postoupil s těmi úkoly které on si minulou noc vymyslel. Řekl jsem mu, že na tasku už pracuji dva dny, a tak asi první dvou-denní úkol je už splněný. Spokojen a s úsměvem odhopsal pryč. Zatímco on na meetingu podávat správu jak ta fantazie pokračuje, já jsem rozvinul děj té povídky a poslal jsem mu ho zpátky.

V tom přišel mail od $BOSS^3, že by potřeboval status update. Normálně vážně použil slova: „state of play of the task list“. Prý by si tohle přál jednou týdně, pokud možno pokaždé ve stejný nespecifikovaný den. Šel jsem za $BOSS, že už musím podávat status třem úrovním managementu, a jestli to takhle bude pokračovat, tak si každý týden přidám do odhadů jedno-denní úkol „podávat status managementu.“ On odvrátil pozornost od své práce natolik, aby mi vysvětlil, že mám špatnou attitude, a jestli takhle budu pokračovat, tak mi brzy vyhodí z práce. Hlavně bych si měl uvědomit, že $BOSS^3 ovlivňuje výši mého budoucího platu, který by se měl rozhodnout někdy během dalších pár týdnů.

$BOSS^2 přišel, že nová korporátní metodika praví, že ode dneška veškeré úkoly nesmí být větší než DVA dny, a budu tedy muset upravit můj plán. Uplatil mi tím, že se postará aby mi $BOSS^3 přestal otravovat. Nejnovější verzi činohry jsem mu odeslal do hodiny, a krátce po tom přišel zase s prosíkem. Prý se můj celý task časově nevejde do jeho představ, kde by chtěl aby můj závěrečný cíl byl hotový než on odjede na dovolenou, a jestli bych to mohl někde zkrátit. Úplně v klidu jsem mu odpověděl, ať vyhodí úkoly 3, 6, a 15. Samozřejmě jsem vůbec neměl tušení co úkoly 3, 6, a 15 jsou, ale začal jsem si vzpomínat na zkušenosti z $JOB-1 kde meetingy na téma „potřebujeme tvořit plán“ vůbec nebyli o tom co budeme dělat, ale o tom jakou barvou vybarvíme nepřehledné a nesmyslné omalovánky které si v Excelu vymyslel nějaký $BOSS^n. Myslel jsem, ze mám vyhráno.

Právě mi přišel mail, že jsou velice spokojeni s mým řešením tohoto cvičení, a za odměnu můžu chodit na denní meetingy, kde budu osobně podávat status o mojí pohádce!

Advertisements

Leave a Comment »

No comments yet.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s

Blog at WordPress.com.

%d bloggers like this: